Místem konání sestal pražský klub Hvězda, jehož prostory poskytly dokonalé podmínky pro průběh celé akce. Program launch party byl velice pestrý a pořadatelé si na něm dali opravdu záležet. Kromě závodů ve Swoopech, turnaji v Pazaaku a vědomostního testu se publikum dočkalo několika přednášek, jejichž tématem byla historie BioWare, Star Wars a jejich vesmír a vývoj MMO her.  Kvalita jednotlivých vystoupení byla na dobré úrovni, což se bohužel nedá říct o kvalitě ozvučení. Přednášejícím nebylo příliš rozumět, a pokud se chtěl posluchač přeci jen něco dozvědět, musel hodně napínat sluch, aby z monotónního huhlání složil pár souvislých vět. Nicméně tento technický nedostatek byl vykompenzován živou diskusí mezi účastníky párty. Probralo se snad úplně všechno, od prvních herních zážitků z Old Republic (předplatitelé mohou do hry nakouknout již od poloviny tohoto týdne) až po spekulace, co bude obsahovat první patch.

Na závěr se snad už hodí jen poděkovat pořadatelům za vydařenou akci. Věřím, že ty následující budou minimálně stejně tak dobré, jako byla tahle.

Stop prokrastinaci!
Před pár dny spatřila světlo světa elektronická kniha Stop prokrastinaci!, za kterou stojí Pavel Králíček a Pavel Říha. V anglickém originále se jmenuje The Little Guide to Un-Procrastination a napsal jí Leo Babauta, dnes již notoricky známý guru osobního rozvoje. Stop prokrastinaci! shrnuje Babautovi poznatky z boje s chronickým odkládáním povinností a hned na úvod musím říct, že jde o shrnutí opravdu hutné (ačkoliv tomu počet stran nemusí napovídat).  Kniha je přehledně členěna do krátkých kapitol, které krůček po krůčku vedou čtenáře napříč celým problémem a předkládají mu různé možnosti a způsoby řešení, s jejichž pomocí lze prokrastinaci úspěšně porazit. Leo nabízí celou řadu nejrůznějších rad a nápadů, takže mezi nimi najde každý alespoň jednu, s jejíž pomocí dosáhne jistého zlepšení. Ale i zde platí, že bez práce nejsou koláče.  K trvalému zlepšení je vždy potřeba silná vůle a odhodlání se sebou něco udělat.

Jedním z hlavních rysů této knihy je opakování. Takže pokud nepatříte k vášnivým čtenářům a bojíte se, že byste mohli zapomenout co jste četli v předchozích kapitolách, můžete s klidem vydechnout.  Rady a doporučení Lea Babauty v knize Stop prokrastinaci! jsou jako lavina  – cestou do údolí poslední kapitoly s sebou hrnou vše, co cestou potkaly. A na konci je krásné shrnutí prostřednictvím odpovědí na často kladené otázky o prokrastinaci.

Sečteno a podtrženo, Stop prokrastinaci! je užitečnou příručkou pro každého. Je stručná a srozumitelná. Je v češtině a je levná. Ještě ji nemáte? Tak honem navštivte prokrastinace.zenhabits.cz!

Game Dev Storry je v podstatě budovatelská strategie. Založíte si malé herní studio a snažíte se vydobýt si své místo na slunci. Do začátku máte malou kancelář, sekretářku, dva zaměstnance a pár dolarů v kapse (když teď o tom tak přemýšlím, tak toho máte do začátku víc než dost). A můžete začít vyvíjet. Hned z kraje hry máte k dispozici jen pár žánrů, do kterých se můžete pustit. Vyvíjet začnete jen pro PC, protože licence pro jiné platformy jsou nekřesťansky drahé. Tím, že vyvíjíte hry určitého žánru, se postupně zlepšujete a vývoj vás pak stojí méně času a výsledky jsou lepší a lepší. Zaměstnance můžete podle jejich specializace různými způsoby školit a zlepšovat jejich dovednosti, což se opět odrazí na kvalitách vámi vyvíjených titulů. Ke slovu také přijde fanouškovská základna, jejíž přízeň je velice vrtkavá. Fandové reptají, když děláte stále stejné hry. Reptají, když se pustíte do něčeho neobvyklého. Reptají, když očekávaný titul nabere zpoždění. Není to s nimi jednoduché, ale jejich přízeň je zkrátka příliš důležitá na to, abyste se rozhodli je ignorovat.

Postupně se vaše práce zlepšuje, při dobře zvolené strategii prodeje stoupají a vaše společnost se zvětšuje. Nabíráte nové zaměstnance, stěhujete se do větších kanceláří… Nebo uděláte pár propadáků a studio zavřete dříve, než jste si vůbec stačili zabydlet svou kancelář. Game Dev Storry je zkrátka komplexní hrou, alespoň v rámci mobilních zařízení, a není problém s ní strávit desítky hodin herního času. Vyzkoušejte lite verzi a uvidíte, jestli se Game Dev Storry podaří  zaseknout drápek do vašeho vkusu. Možná, vás pohltí stejně, jako pohltila mě. A možná, že vývojářům pošlete těch pár dolarů za plnou verzi. Rozhodně si to zaslouží.

Ke knize Sweeney Todd: Šňůra perel jsem se dostal prostřednictvím muzikálu Tima Burtona a především kvůli mé sestře, která mě touto knihou obdarovala. Oběma patří mé díky. Pokud si myslíte, že po shlédnutí zmiňovaného muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street bude zbytečné knihu číst, jste na omylu. Velkém omylu. Tim Burton se knihou inspiroval velmi volně a v zásadě převzal jen některé postavy a zasadil je do zcela jiného příběhu. A o čem že tento román od neznámého autora vlastně je?

Čtenář se ocitne v Londýně devatenáctého století, kde na rušné obchodní ulici Fleet Street provozuje svou živnost podivný holič Sweeney Todd. Na první pohled opravdu ošklivý člověk s pažemi silnými jako medvěd a myslí mazanou a bystrou jako liška. Kromě vzhledu majitele je na tomto holičství zvláštní ještě něco – někteří zákazníci vejdou, ale již je nikdo nespatří vycházet. Toho se dovtípí mladý Tobias, Toddův učeň, jenž čas od času nalezne v prázdném holičství osamělou vycházkovou hůl či zapomenutý klobouk. Ovšem jeho všetečné otázky vedou vždy k řádnému výprasku od mistra holiče, a tak nebohý chlapec žije ve strachu a se svým podezřením se nikomu nesvěří. V jiné části Londýna bydlí utrápená Johanna Oakleyová, která postrádá svého milého Marka. Posel, který ji měl přinést tolik očekávané zprávy o osudu jejího vyvoleného, zmizel na Fleet Street spolu se šňůrou perel, kterou s sebou nesl jako dar osamělé Johanně. Zoufalá dívka nalezne oporu v plukovníku Jeffreyem, který začne po zmizelém pátrat.

Tolik k příběhu. Musím říct, že z knihy opravdu sálá atmosféra starého Londýna a autor umě vykresluje zatuchlé kouty špinavých a temných uliček, kam slušná dívka nezavítá ani za denního světla v doprovodu královské stráže. Příběhem nás vede autor jako vypravěč, což vyniká hlavně v oněch popisných pasážích, ovšem když přijde na řadu přímá řeč, občas to trochu zaskřípe. Dialogy nejsou silnou stránkou tohoto románu. Ale i přesto příběh příjemně plyne a na konec vyprávění se zdatnější čtenáři dostanou raz dva. Mě osobně vyvrcholení celého děje trochu zklamalo, ale rozhodně neurazilo. Dovedu si představit, že řada jiných čtenářů bude zcela spokojena. V budoucnu tuto knihu jistě znovu otevřu, neboť se z ní line příjemná vůně masových taštiček paní Lovettové.

Autor: Neznámý

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2008

Obálka: Dušan Žárský

Počet stran: 238

Originální název:
THE STRING OF PEARLS: THE ORIGINAL TALE OF SWEENEY TODD

Pro zajímavost přikládám odkaz na mapu Londýna roku 1850 - london1850.com

Jak už to tak bývá, všichni jednou vyrosteme, opustíme rodná hnízda a začneme pracovat. A najednou zjistíme, že naší největší starostí není to, co si zahrajeme po příchodu domů. Je třeba platit účty, starat se o přítelkyně, opravovat porouchaná auta (bez kterých se do práce sotva dostaneme), učit se (pokud jsme snahu o další vzdělávání již dávno nevzdali) a v těch vzácných chvílích volna na hraní zkrátka není příliš pomyšlení.

U mě to začalo opravdu nenápadně. Začal jsem si hry velice dobře vybírat, protože i mezi těmi nejlepšími hrami jsou rozdíly a mým zájmem není hrát Xtý klon Call of Duty nebo Yté pokračování série Need for Speed. Přes velmi jemné síto mých přehnaně vysokých nároků prošlo jen pár titulů ročně. A dnes? V šuplíku mi leží rozehraný první Dragon Age, protože na něj není čas. Svůdná čarodějnice Bayonetta musela z domu po pár týdnech, protože se na ni jen prášilo a zjistil jsem, že ve chvilkách volna raději sáhnu po hře bez trapně rozmístěných check pointů. A Batman: Arkham Asylum čeká na vložení do mechaniky už hezkých pár týdnu, zabalený v celofánu.

Občas se objeví hra, která mě i přes veškerou nepřízeň okolností dokáže přikovat k Xboxu, ale to bývá velice zřídka. Naposled to byl Assassin’s Creed II a před ním Fallout 3. A tak jsem zjistil, že si raději zahraju dvě pořádné hry do roka, než čtyři pitomosti měsíčně. Čas je zkrátka vzácná komodita a je nutné s ním podle toho nakládat.

Naštěstí to vypadá, že se Zack poučil a ke svému novému projektu Man of Steel sehnal zručného scénáristu. Tím je David S. Goyer, který se podílel například na filmech Dark Knight (2008) nebo Dark City (1998). Těším se!

Dále Noom obsahuje stravovací deníček, díky kterému si jednoduše udržíte přehled o zkonzumovaných potravinách a přijaté energetické hodnotě z nich. Ovládání je jednoduché a intuitivní. Jídla jsou rozdělena do tří kategorií, které jsou rozlišeny barvami jako na semaforu. Zelená reprezentuje zdravé pokrmy jako je zelenina, ovoce, nízkotučné mléko atp. Oproti tomu červená barva značí jídla nezdravá (čokoláda, smažená jídla, vepřové maso, …). Můžete si tak snadno ohlídat denní příjem kalorií a prospěšnost snědených potravin pro váš organismus. Pokud si nebudete jisti, jakou energetickou hodnotu mají některé druhy potravin, doporučuji využít vyhledávání na stránkách KalorickéTabulky.cz.

Změnu vaší váhy můžete snadno sledovat v přehledném grafu, který nabízí data v měsíčním přehledu. Noom také poskytuje týdení přehled, ve kterém naleznete srovnání cílového týdeního úbytku váhy s tím aktuálním. Získáte tak ucelený přehled o svých úspěších při boji s nadbytečnými kily.

Noom Weight Loss také obsahuje osobního trenéra, který pomocí GPS zaznamenává vaší pohybovou aktivitu. Zvolit můžete z velké škály různých cvičení (například běh, chůze, jízda na kole, chůze po schodech, …), Noom během cvičení získává údaje o vaší poloze, rychlosti a spálených kaloriích a trasu zobrazuje na mapě. Je to zábavné a motivující.

Noom Weight Loss mohu opravdu doporučit každému, kdo má chuť zatočit s nadváhou. Tato aplikace za vás hubnout nebude, ale ukáže vám cestu a umožní sledovat, jak se vám na té cestě daří.

QR kód s odkazem pro stažení  Noom Weight Loss:

Q: Ty máš prej Xbox, jo?

A: Mám.

Q: Na tom jako hraješ hry?

A: No hraju.

Q: Vždyť to nemá klávesnici a myš. Se ti to na tom ovladači musí blbě ovládat.

A: Design her je tomu ovládání uzpůsobený.

Q: A co extra ti jako vychází na ten Xbox?

A: V zásadě stejné hry jako na PC. Jen se nemusím starat o to, jestli můj hardware tu hru zvládne. Nehrabu se v nastavení grafických detailů a nehoním frekvence na grafice, abych zvedl frame.

Q: No jo, ale na PC můžeš i pracovat.

A: Ty jseš asi magor, viď? Jako bys srovnával mobil se sporákem. Konzoli si nekoupíš kvůli práci. Taky tě nestojí tolik, co herní PC.

A mohl bych zvesela pokračovat. Zatvrzelý PC hráč se ohání „dostupností her“ (prostě je ukradne), klávesnicí a myší, … A když se dostane k tomu, že celý Xbox stál tolik, co jeho grafická karta, začne blekotat něco o práci, na kterou PC využívá. Nechce připustit, že tu jeho „práci“ zastane netbook za 5 tisíc, protože webový prohlížeč a word rozhodně nepotřebují grafiku za 6 Palackých. Nastal tak čas zaujmout jasné stanovisko k této slabomyslné části populace: