Kladivo, Hammer

Jak jsem zatloukal hřebík do panelu

Nastala chvíle kdy jsem podlehl tlaku, který intenzivně vyvíjela má přítelkyně zhruba tři čtvrtě roku, a rozhodl se přidělat na zeď skobu, abychom si mohli zútulnit bydlení nějakým pěkným kouskem umění. Třeba obrazem nahé ženy, nebo něčím alespoň trochu podobným.

Vyfasoval jsem od otce své vyvolené poslední hřebík do betonu, který našel ve svých nekonečných zásobách věcí, které by se jednou mohly hodit, a dal se do díla.

Ten jediný hřebík mě v prstech doslova pálil. Tíha zodpovědnosti byla veliká a já rozhodně nehodlal zklamat. S pečlivostí sobě vlastní jsem dobře vyměřoval každý úder kladiva. PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK! Dílo bylo dokonáno, hřeb byl v panelu a téměř nic mi nekazilo radost z dobře vykonané práce. Téměř. Hřebík byl trochu nakřivo. S tím jsem se nehodlal smířit! Vzal jsem kladivo a lehce na hřebík poklepal zboku.

Tady by se slušelo říct, že hřebíky do betonu jsou úžasně pevné, ale taky křehké a neohnou se jako běžný hřeb. A na to jsem v tu chvíli vůbec nemyslel.

Takže při mé snaze dosáhnou dokonalosti se ozvalo PINK a hřebík i s kusem zdi byl v hajzlu. Ve zdi díra, pocit z dobře vykonané práce nenávratně pryč. Zbylo mi jen kladivo a vztek. V návalu emocí jsem vykřikl něco jako: „Prostitutka!!!“ Zhluboka se nadechl, napočítal do deseti a kladivo odložil.

Bond girl on the wall

Druhý den jsem se vypravil do místního hobby marketu. Koupil jsem sádru, špachtli a plastové háčky s tenkými hřebíčky, které se, dle slov prodejce, dají bez problémů natlouct i do panelu. Díru jsem vyspravil a místo činu zamaskoval Primalexem. Vyndal jsem jeden plastový háček a jal jsem se ho přitlouci na zeď. Nebudu dlouho zdržovat a půjdu rovnou k věci – prodejce byl krysa proradná. Ty drobné hřebíčky šly zatlouct celkem v klidu (nešly do panelu, ale do štuku). Ovšem onen hlavní hřebík, takzvaný pojišťovák, rozhodně nebyl kalený, jak by asi takový hřebík do betonu být měl. Pod ránou z kladiva se sklouznul po panelu, zkroutil se a vytvořil ve zdi kráter velikosti dětské pěsti. To už jsem vzteky málem omdlel.

Ale abych to zkrátil, napotřetí to už vyšlo. Novou díru jsem spravil, zamaloval a plastový háček natloukl jen na ty malé hřebíčky, takže plakát s lehkou ženou bez potíží udrží.

A jako každý správný příběh, i tenhle skýtá poučení: Nikdy nevěř prodavačům v hobby marketu.

Autor

Kalper.eu

Zápisník vášnivého čtenáře, nadšeného filmového diváka se slabostí pro sci-fi žánr. Jsem také velký fanoušek internetu a interaktivní zábavy. Rád v těchto oblastech objevuji a zkouším nové věci a občas o nich něco napíšu.

4 komentáře u „Jak jsem zatloukal hřebík do panelu“

  1. Hezky napsáno, až na ten závěr. Svádět svoji hloupost na chudáka prodavače z hobby marketu není fér. 🙂 On totiž nelhal, ten „pojišťovák“ není určen do betonu, ale naopak do porézních materiálů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *