Jak jsme zařizovali hypotéku

Našli jste po dlouhém hledání bydlení dle vašich představ. Jste nadšení, plní radosti a očekávání. Vyrážíte do banky, jejímiž klienty jste již dlouhá léta, a těšíte se na vlídné přijetí a individuální přístup.

Pokračování textu Jak jsme zařizovali hypotéku

Injekce do páteře a setkání s bezďákem

Stárnu. První šedivý vlas jsem objevil už před lety, práh bolesti se zvolna posouvá směrem dolů a dříve tolerované bolístky začínají přecházet v permanentní bolest. A to mi ještě nebylo 30. Co bude pak? Trvalá agónie? Raději na to nemyslet.

Nedávno přerostla má bolest zad tolerovatelnou mez. Přestala být tím občasným varovným signálem, že bych to se sezením u počítače neměl přehánět, a stala se uječenou mrchou, které by se měl chtít každý zbavit. Zašel jsem tedy na ortopedii.

Pokračování textu Injekce do páteře a setkání s bezďákem

Butete platit více, áááno?

Jednoho krásného dne mi přišel z pojišťovny dopis, ve kterém mi jistá paní Denisa vysvětlila, že v novém období budu platit vyšší povinné ručení. A nemusím si prý dělat starosti, v ceně je již obsažen odvod do Fondu xyz. Aha!

Ale to jsem si, pochopitelně, nenechal líbit.

Jezdím bez nehod, mám staré líné auto a adresa trvalého bydliště v obci se sedmi sty obyvateli mě statisticky řadí do tabulky s rizikem nehody blížícím se k nule.

Sice jsem stále mladý a bezdětný = kretén a hrozba za volantem, přesto jsem se nehodlal s navýšením pojistného smířit a vydal se navštívit nejbližší pobočku pojišťovny s okřídleným lvem ve znaku.

Paní na pobočce byla milá takovým tím nepříjemným způsobem. Neustále ke mně promlouvala s mateřským citem v hlase, jako když matka trpělivě poučuje své dítě. Mluvila i během toho, kdy jsem mluvil já. Když byla chvíli ticho a ládovala do počítače moje data, všimla si, že se nadechuji a otevírám ústa ve snaze něco říct, a tak znovu začala mlít a poskytovat informace, na které jsem se neptal. A ani jsem se zeptat nemohl.

Nakonec mi výši pojistného přepočítala tak, že jí vyšlo ještě o 1000 Kč více, než po navrhovaném zdražení z dopisu paní Denisy. To asi proto, abych byl jako rád, že mi vlastně zdražili tak málo.

„Inu, nechtějí tě tu.“ řekl jsem si a požádal milou paní o výpověď smlouvy.

U konkurence si třeba taky myslí, že jsem mladý bezdětný kretén, který je hrozbou pro všechny účastníky silničního provozu, ale povinné ručení mi nabídli o 20% levněji.

Jak jsem zatloukal hřebík do panelu

Nastala chvíle kdy jsem podlehl tlaku, který intenzivně vyvíjela má přítelkyně zhruba tři čtvrtě roku, a rozhodl se přidělat na zeď skobu, abychom si mohli zútulnit bydlení nějakým pěkným kouskem umění. Třeba obrazem nahé ženy, nebo něčím alespoň trochu podobným.

Vyfasoval jsem od otce své vyvolené poslední hřebík do betonu, který našel ve svých nekonečných zásobách věcí, které by se jednou mohly hodit, a dal se do díla.

Ten jediný hřebík mě v prstech doslova pálil. Tíha zodpovědnosti byla veliká a já rozhodně nehodlal zklamat. S pečlivostí sobě vlastní jsem dobře vyměřoval každý úder kladiva. PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK! Dílo bylo dokonáno, hřeb byl v panelu a téměř nic mi nekazilo radost z dobře vykonané práce. Téměř. Hřebík byl trochu nakřivo. S tím jsem se nehodlal smířit! Vzal jsem kladivo a lehce na hřebík poklepal zboku.

Pokračování textu Jak jsem zatloukal hřebík do panelu

Rocksmith 2014 – Kytarový deník #1

Dovede Rocksmith 2014 skutečně naučit hře na elektrickou kytaru? Rozhodl jsem se to na vlastní kůži ověřit a o své poznatky z bloumání po šesti strunách se pravidelně dělit prostřednictvím série příspěvků, které zde budete nacházet pod názvem Kytarový deník.

Jako teenager jsem obdivoval rockové kytaristy a chtěl jsem se na ten tajemný nástroj naučit hrát. Bohužel jsem se k realizaci tohoto snu nikdy nedostal. Tedy během mého „teen“ období ne. Až před několika lety, kdy jsem byl vržen do pracovního procesu, jsem si pořídil takový set pro začátečníky – lacinou elektrickou kytaru a kombo za pár korun. Byla to taková koupě z rozumu. Kdybych si koupil Fender za deset tisíc, musel bych si každý den nafackovat, kdyby mi ta kytara stála nečině v rohu a prášilo se na ní. Přesně tak, jak se to stalo mému levnému setu.

Pokračování textu Rocksmith 2014 – Kytarový deník #1

Nechval dne před večerem

Den probíhal celkem dobře. Ráno jsem nakoupil, dopoledne si uvařil fajn oběd a pak se vrhl do úklidu.

Umyl jsem nádobí, zametl podlahu v celém bytě a po tom všem jsem se rozhodl přijít na to, od čeho jsou dva záhadné klíče na polici. Klíče, o kterých ani paní domácí netuší, od kterých dveří v domě jsou. Tohle dobrodružství mi zabralo asi deset minut. Instinkt mě vedl správným směrem (ono těch tajemných dveří v baráku zase tolik nemáme) a za krátko jsem se vítězně vracel zpět do bytu, abych rozehrál online partii své oblíbené karetní hry (ne, není to poker).

Pokračování textu Nechval dne před večerem