Transcendence, plakát, poster, Johnny Depp

Transcendence

Wally Pfister, dvorní kameraman Christophera Nolana, jednoho z nejlepších režisérů současnosti, poprvé usedl na režisérskou židli a dal vzniknout nadějně vyhlížejícímu sci-fi dramatu Transcendence. Měl k dispozici peníze, slavné herce i dohled zkušeného kolegy. Přesto je výsledek více než rozpačitý.

Problém však není ani tak v režii, jako v nevyužitém potenciálu ústředního motivu celého filmu, kterým je konflikt mezi technologií a podstatou lidského bytí.

Will Caster, kterého ztvárnil Johnny Depp, pracuje na výzkumu a vývoji umělé inteligence. Daří se mu, je úspěšný, má spoustu příznivců, kteří obdivují jeho práci, a v soukromí i profesním životě je mu oporu milující žena Evelyn (Rebecca Hall). Jeho práce se však nesetkává s nadšením u extrémistického technofobního hnutí RIFT, které na něj spáchá atentát. Než hlavní hrdina zemře, podaří se jeho ženě Evelyn a nejlepšímu příteli Maxovi (Paul Bettany) zkopírovat jeho vědomí do superpočítače, odkud se Willovo digitální já brzy rozšíří do celého světa.

Zajímavých myšlenek a konfliktů je tak v příběhu hned několik. Existuje něco jako duše? Dá se lidské vědomí uchovat ve stroji bez ztráty lidskosti? Kde je hranice, kterou by výzkum technologií neměl překročit? Tato a mnohá další témata jsou ve filmu nakousnuta, ovšem ani jedno z nich není zcela uspokojivě využito. Díky přetlaku různých motivů a aspektů, které by měly diváka zajímat, jsou jednotlivé linie příběhu a motivace hlavních hrdinů podány velice zkratkovitě. Nepochopitelné jednání některých vedlejších postav tak nezachrání ani výkony slavných herců, kteří na svém malém prostoru více vykouzlit ani nemohli (Cillian Murphy, Morgan Freeman i výše zmiňovaný Paul Bettany tak ode mě mají omluvenku). Ústřední dvojce snímku je na tom o něco lépe a to právě z toho důvodu, že jim scénář dává nejvíce prostoru.

Transcendence

Nicméně, tam, kde selhává příběh, by snad divák očekával nějakou náplast v podobě opulentnějších akčních scén či dechberoucích záběrů (zkrátka něčeho takového, co vytáhlo Blomkampovo Elysium z vod průměrnosti). Ničeho takového se ale od Wally Pfistera nedočká. Bohužel. Až se chce povzdechnout, že Christopher Nolan na měkoučké židli producenta usnul a nedokázal svého svěřence lépe ukočírovat.
Transcendence tak zůstala daleko za očekáváními, uvízlá v šedé bažině průměru.

Hodnocení: 50%

Autor

Kalper.eu

Zápisník vášnivého čtenáře, nadšeného filmového diváka se slabostí pro sci-fi žánr. Jsem také velký fanoušek internetu a interaktivní zábavy. Rád v těchto oblastech objevuji a zkouším nové věci a občas o nich něco napíšu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *