Plakáty tohoto snímku se chlubí nápisem „Od producenta filmů Tygr a drak & Hrdina“ což by ledacos slibovalo. Lepší ale bude se od všech očekávání odprosit, protože pak si Blood užijete daleko více. Film vychází z animovaného seriálu, který se v zemi vycházejícího slunce těší velké oblibě. Ten jsem bohužel neviděl, takže nemohu srovnávat, nakolik se film režiséra Chrise Nahona (Polibek draka, Říše vlků) drží své předlohy. Nicméně, film je natočen tak, že není třeba o světě Blood vědět víc, než co vyčtete z plakátu.
Měsíc: Září 2009
Stáhni mě do pekla, ale netahej mě za nos
Sam Raimi je opravdu dobrý režisér a i když nemám filmového Spider-mana v lásce, komerční úspěch jsem mu ze srdce přál. Díky němu si teď může projekty vybírat a studia mu jdou na ruku. Mohl si tak udělat radost filmem Drag Me to Hell. Měl to být návrat ke kořenům jeho tvorby. Atmosféra z Evil dead měla ožít v novém snímku. Takhle to alespoň všichni tvrdili a recenzenti se mohli blahem rozpustit, když v recenzích psali, že tohle je ten old school Raimi. Jenže není. A Evil Dead feeling zůstal zřejmě jen na papíře.
Nemůžu říct, že je Drag Me to Hell špatný film. Patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech spadlo do klína hororového žánru. Potíž je v tom, že všechny ty nadšené ohlasy ohánějící se tím, že tohle je ten správný návrat Sama Raimiho k jeho začátkům a nic jiného si fanoušci Evil Dead nemohli snad ani přát, jsou prostě nehorázné žvásty. Raimi natočil dobrý horor se spoustou svěžích nápadů a několika otřesnými digitálními triky. Bavil jsem se u něj, ale slibovaný Evil Dead v novém kabátě se prostě nekonal. Jen dvě scény z filmu mi připomněly slavnou Raimiho sérii – posedlý Miloš tančí nad hořícím stolem a Christine vykopává hrob staré cikánky. A řekněte mi, stačí dvě krátké scény na to, abych prohlásil celý film za nástupce Evil Dead?
Legenda o Garonně – prvotřídní česká fantasy
O tom, že česká fantastika je na vysoké úrovni, jsem se přesvědčil již mnohokrát. Nyní mi to znovu dokázal Jiří Mazurek, autor oceněný Cenou Karla Čapka právě za román Legenda o Garonně. Tato kniha v sobě spojuje několik motivů a autor s nimi zachází velice zručně. Svůj díl na tom má zřejmě i fakt, že je Legenda o Garonně volným pokračováním Legendy o Rennardovi. Jiří Mazurek tak měl více prostoru pro práci s jednotlivými motivy, protože svět i jeho historii, ve kterém se děj knihy odehrává, měl již dávno vymyšlen.
Pokračování textu Legenda o Garonně – prvotřídní česká fantasy