O tom, že doba ledová může být zábavné období plné zimních radovánek, se nás snažil přesvědčit nejeden animák. Jenže kanadští filmaři si nemyslí, že to bude pro lidstvo taková sranda, a natočili o tom film, kde sáňkování nemá své místo.
Děj snímku The Colony se odehrává právě během jedné takové doby ledové, kterou si lidstvo způsobilo samo tím, že chtělo poroučet počasí. Což pochopitelně nevyšlo a místo jarních deštíků a slunečných dnů začalo chumelit tak moc, že už nikdy nepřestalo.
Příběh o transylvánském hraběti, který nadevše miluje noční procházky, čerstvou krev a bez své oblíbené rakve se pořádně nevyspí, napsal spisovatel Bram Stoker téměř před 120 lety. Za tu dobu však neztratil nic na své poutavosti a zaujme i dnes.
Inspiraci Stokerovým románem nalezneme v nepřeberném množství filmů, seriálů i knih. Upíři zkrátka uhranuli několik lidských pokolení a téma vampirismu se k nám vrací ve vlnách téměř s železnou pravidelností. Jak je ale z nadpisu tohoto článku patrné, nebudu se zde věnovat adaptacím originálu, ale původní knize samotné. I když dvojjazyčná kniha z dílny nakladatelství Computer Press adaptací v jistém slova smyslu je.
Pokračování textu The Dracula – Dvojjazyčná kniha pro pokročilé
Wally Pfister, dvorní kameraman Christophera Nolana, jednoho z nejlepších režisérů současnosti, poprvé usedl na režisérskou židli a dal vzniknout nadějně vyhlížejícímu sci-fi dramatu Transcendence. Měl k dispozici peníze, slavné herce i dohled zkušeného kolegy. Přesto je výsledek více než rozpačitý.
Problém však není ani tak v režii, jako v nevyužitém potenciálu ústředního motivu celého filmu, kterým je konflikt mezi technologií a podstatou lidského bytí.
Do kin právě vtrhlo nové dobrodružství kapitána Steva Rogerse. Oproti tomu prvnímu je méně hravé, ovšem více drsné, nekompromisní a tak nějak dospělejší… Jako by se Captain America rozhodl skopnout Iron Mana z trůnu nejlepších komiksových sólovek od Marvelu.
Předchozí film s podtitulem První Avenger jsem viděl více méně náhodou a příjemně mě překvapil. Od té doby jsem ho zhlédl ještě několikrát a pokaždé mě bavil. Ta cesta od vychrtlého mladíka z Brooklynu ke steroidy vyhnanému supervojákovi s vysokým morálním kreditem je zkrátka zábavná a zasazení do 40. let minulého století tomu jen nahrává. K druhé Capově sólovce jsem tak již přistupoval s velkou dávkou zvědavosti. Přesun do 21. století mu mohl dost ublížit, ale nestalo se tak.
