Stárnu. První šedivý vlas jsem objevil už před lety, práh bolesti se zvolna posouvá směrem dolů a dříve tolerované bolístky začínají přecházet v permanentní bolest. A to mi ještě nebylo 30. Co bude pak? Trvalá agónie? Raději na to nemyslet.
Nedávno přerostla má bolest zad tolerovatelnou mez. Přestala být tím občasným varovným signálem, že bych to se sezením u počítače neměl přehánět, a stala se uječenou mrchou, které by se měl chtít každý zbavit. Zašel jsem tedy na ortopedii.
České akční sci-fi Alpha Prime od, dnes již neexistujícího, studia Black Element Software se sice nezapsalo do dějin světové herní scény, ale své kvality rozhodně má. A jsou patrné i po sedmi letech od data vydání. Pojďte se nechat přesvědčit.
Jedním z lákadel Alpha Prime je příběh, na kterém se spolupodílel Ondřej Neff. Tedy ne úplně stoprocentně jako scénárista, spíše jako autor námětu (spisovatel sám vám to vysvětlí asi nejlépe). I když se nejedná o bůhví jak originální story, vine se hrou jako ona pověstná červená nit a dává všemu tomu humbuku, explozím a zabíjení smysl.
Digitální distribuci her jsem před pěti lety vcelku zkritizoval a pravdou je, že jsem dlouho měl na Steamu jen několik her. Jenže doba pokročila a v souvislosti s cenou, za kterou se nechají skvělé hry pořídit, naboptnala i moje knihovnička.
Nemyslím teď cenu nových her (stále si myslím, že si hru první den po vydání koupí jen blázen a na Steamu tuplem), ale těch titulů, které se objevují v nejrůznějších slevách, výprodejích či výhodných balíčcích. Jen pro upřesnění, v souvislosti s digitální distribucí mluvím o hrách na PC. Ty mají totiž tu specifickou vlastnost, že s okamžikem pořízení padá jejich cena na nulu (a to i u krabicové verze). Na konzli tak kupuji pouze krabicovky, které po dohrání mohu ještě poslat dál, a PC živím zábavou z digitální distribuce.
Jednoho krásného dne mi přišel z pojišťovny dopis, ve kterém mi jistá paní Denisa vysvětlila, že v novém období budu platit vyšší povinné ručení. A nemusím si prý dělat starosti, v ceně je již obsažen odvod do Fondu xyz. Aha!
Ale to jsem si, pochopitelně, nenechal líbit.
Jezdím bez nehod, mám staré líné auto a adresa trvalého bydliště v obci se sedmi sty obyvateli mě statisticky řadí do tabulky s rizikem nehody blížícím se k nule.
Sice jsem stále mladý a bezdětný = kretén a hrozba za volantem, přesto jsem se nehodlal s navýšením pojistného smířit a vydal se navštívit nejbližší pobočku pojišťovny s okřídleným lvem ve znaku.
Paní na pobočce byla milá takovým tím nepříjemným způsobem. Neustále ke mně promlouvala s mateřským citem v hlase, jako když matka trpělivě poučuje své dítě. Mluvila i během toho, kdy jsem mluvil já. Když byla chvíli ticho a ládovala do počítače moje data, všimla si, že se nadechuji a otevírám ústa ve snaze něco říct, a tak znovu začala mlít a poskytovat informace, na které jsem se neptal. A ani jsem se zeptat nemohl.
Nakonec mi výši pojistného přepočítala tak, že jí vyšlo ještě o 1000 Kč více, než po navrhovaném zdražení z dopisu paní Denisy. To asi proto, abych byl jako rád, že mi vlastně zdražili tak málo.
„Inu, nechtějí tě tu.“ řekl jsem si a požádal milou paní o výpověď smlouvy.
U konkurence si třeba taky myslí, že jsem mladý bezdětný kretén, který je hrozbou pro všechny účastníky silničního provozu, ale povinné ručení mi nabídli o 20 % levněji.
