Tak takhle nějak by mohl znít podtitul posledního filmu, ve kterém hraje Daniel Radcliffe hlavní roli. Jenže ten mladý obrýlený chlapec s bleskem na čele je už minulostí a Radcliffe ukázal, že umí víc, než jen běhat po Bradavicích s koštětem na famfrpál. Řeč je o duchařském hororu Žena v černém (The Woman in Black), kde si Daniel vystřihl hlavní roli advokáta Arthura Kippse.
Arthur Kipps se vydává do malé vesnice daleko od Londýna, kde musí vyřídit záležitosti okolo pozůstalosti zesnulého majitele sídla Eel Marsh House. Jeho příjezd nevzbudí u místních obyvatel pražádnou radost. Spíše se snaží zajistit, aby nezvaný host chytil první vlak zpátky do Londýna. Jenže pro Kippse je tohle poslední šance, jak si udržet místo v advokátní kanceláři, a tak se, místním navzdory, vydává do odlehlého sídla. Zde postupně odhaluje temnou minulost zesnulých majitelů a zároveň zjišťuje příčinu vysoké dětské úmrtnosti, která zdejší kraj sužuje.
V hororech obecně, nejen v těch duchařských, je nejdůležitějším prvkem atmosféra. A právě ta je zde budována opravdu precizně. Práce kamery, zvuky, hra světel a stínů, vše zde do sebe zapadá. Prakticky po celou dobu, kdy se postava Arthura Kippse pohybuje osamocena starým domem, jsem pociťoval nepříjemné mrazení v zádech. Lekačky byly umístěny opravdu chytře a většinu z nich jsem dopředu nehádal. Dalším plusem pro mě byl příjemný herecký výkon Daniela Radcliffa, který snad tímto započal novou etapu své herecké filmové kariéry. Za jedinou slabinu snímku mohu považovat pouze četná klišé, kterým se však, vzhledem k žánru, nemohli autoři ubránit. Z mého pohledu s nimi ale pracují dobře a neurazí ani diváka, který podobných filmů viděl stovky. Žena v černém je pro mě příjemným překvapením (původní verzi z roku 1989 jsem neviděl) a bez výčitek ji mohu doporučit všem milovníkům duchařin.
75%
