Dan Brown se počtvrté vrací ke své nejslavnější postavě, kterou není nikdo jiný než věhlasný americký symbolog Robert Langdon. Opět nás čeká dobrodružství plné skrytých hádanek a záhadných symbolů ukrytých v dílech starých mistrů. Tentokráte šifry promluví skrze Dantovo Inferno.
Musím přiznat, že předchozí příběhy Roberta Langdona znám pouze z filmů Rona Howarda s Tomem Hanksem v hlavní roli. Od Dana Browna jsem dosud četl pouze Digitální pevnost, kde se tento ostřílený pedagog nevyskytuje. Troufám si však tvrdit, že Inferno si může přečíst i člověk bez jakéhokoliv povědomí o existenci této knižní (filmové) postavy. A jak si nový román amerického autora vede?
V úvodu knihy nacházíme Roberta Langdona na nemocničním lůžku, kde se zotavuje z úrazu hlavy. Brzy zjišťujeme, že si Langdonovo zranění vybralo daň v podobě částečné ztráty paměti a úraz nebyl dílem nešťastné náhody. Kdosi usiluje harwardskému profesorovi o život. Za dramatických okolností opouští nemocnici a začíná pátrat po identitě a motivech záhadného útočníka. Postupně přichází na stopu děsivé hrozby, která může mít dopad na celý svět. Odpovědi vedou skrze Dantovo Peklo…
O kulisy pro nové dobrodružství Indiana Jonese Roberta Langdona se v Infernu postaraly italské památky. Společně s profesorem čtenář navštíví malebnou Florencii a Benátky. Dan Brown má pro popis architektonických krás nadání. Pasáže popisující prostředí obklopující Langdona jsou poutavé a během jejich čtení jsem si dané lokace dokázal živě představit. Obzvláště kapitoly z Florencie mě bavily a odstavce popisného textu jsem nevnímal jako překážku. To se však poněkud změnilo s posunem děje do Benátek. Netroufám si tvrdit, že by zde Brownova popisnost utrpěla či šla kvalitativně dolů, ale výše zmíněné odstavce s popisy ulic a budov mě začaly překážet. Těšil jsem se na posun v příběhu, ale místo toho jsem se musel prodrat další přednáškou o italské architektuře. Nicméně i přes tento drobný zádrhel děj vcelku svižně uhání kupředu a během jednotlivých příběhových předělů šikovně zasekává drápek do čtenářovi zvědavosti.
Pokud jde o prostředky budování napětí a posunování děje kupředu, postupuje Brown podle stejné šablony jako v případě předchozích příběhů:
Bod A: vodítko → Nalezení uměleckého díla → Šifra → Cesta do bodu B → Umělecké dílo → Šifra → Cesta do bodu…
Osobně mi to nijak nevadilo, nejsem toho ještě přejeden. Ale dovedu si představit, že se najdou lidé, kteří to nepřivítají s jásotem.
Pasáže s uměleckými díly a historickými krásami zvládá autor dobře (i když si netroufám tvrdit, zda je ve svých výkladech přesný) a poutavě vypráví i akční sekvence. Jak jsem již zmínil výše, děj příjemně odsýpá a kromě občas příliš popisných pasáží ho nic nezdržuje. Menší tření jsem ovšem pozoroval v místech, kde Brown operuje s technologiemi. Stejně jako u Digitální pevnosti, i tady jsem měl pocit, že mě občas tahá za fusekli až příliš okatě. Nicméně to může být jen můj dojem a jiní čtenáři to nemusí vnímat stejně.
Celkově jsem měl z Inferna dobrý pocit a čtení jsem si užil, i když to ve mně nevyvolalo touhu po přečtení předchozích knih s Robertem Langdonem. Věřím však, že cestovní ruch v Itálii by mohl získat pár turistů navíc. Sám mám chuť vyrazit do Florencie a navštívit památky, které Brown tak poutavě popsal.
Pokud hledáte dobrodružné čtivo z atraktivního prostředí, Inferno Dana Browna vás nenechá na holičkách.
Hodnocení: 65%
Inferno
Autor: Dan Brown
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2013
Počet stran: 424
Inferno jsem před pár měsíci dočetl. Četlo se stejně rychle jako například Andělé a démoni. Nyní mám rozečtenou knihu Ztracený symbol a ta mi připadá taková slabší, méně čtivá.