Recenze: Mama

To, že je máma důležitou osobou v životě každého malého děcka, není potřeba vysvětlovat. Ovšem i mateřská láska může přerůst v cosi zrůdného. V něco, čemu byste se měli vyhnout. Nebo ne? Možná že je Mama filmem právě pro vás.

Španěl Andrés Muschietti v roce 2008 napsal a zrežíroval krátkometrážní horor Mamá (jenž můžete celý a úplně zdarma vidět na YouTube). Byl to kraťásek velice atmosférický, strašidelný a vůbec po všech stránkách povedený. A protože se na pana neznámého režiséra usmálo štěstí jménem Guillermo del Toro, mohl svůj nápad natočit ve větším a za americké peníze. A tak vznikla Mama.

A protože už od Sirotčince vím, že del Toro má čuch na kvalitní duchařské horory, nebál jsem se zklamání ani teď a běžel jsem rovnou k pokladně místního multiplexu. A hned poté, co jsem předložil poukaz na slevu, klubovou kartu, občanský průkaz a průkaz studenta, jsem mohl začít zkoumat, zda-li se 3 minuty trvající Mamá mohla bez výčitek španělského svědomí stát plnohodnotným celovečerním filmem Mama.

Příběh filmu se točí kolem osudu dvou malých holčiček Victorie a Lilly, jejichž otec při vražedném běsnění odpravil své šéfy/kolegy v práci, doma si to definitivně „vyříkal“ s manželkou, sbalil děti a vyrazil s nimi bůhví kam. Náhoda tomu chtěla, že obě dívky skončily v malé opuštěné chatě kdesi v lesích a tatínka už nikdy neviděly. Po pěti letech jsou nalezeny díky odhodlání strýce Lucase, který se s jejich ztrátou nechtěl smířit a vynaložil většinu svých peněz na pátrání po zmizelých neteřích. Dívky pobyt v lesích pochopitelně poznamenal a je na Lucasovi a jeho přítelkyni Annabel, aby jim návrat do civilizace co nejvíce usnadnili. Jenže Mama jim to nehodlá usnadnit…

Film má perfektní tempo a hlavně první tři čtvrtiny vás nenechají vydechnout. Atmosféra je perfektní a vzduchem se tetelí všudypřítomné napětí, které nepolevuje. Zanechává takové to příjemně nepříjemné mrazení v zádech a v podstatě nemůžete odhadnout kdy přijde lekačka. Zprvu se o to možná pokusíte, protože jste, stejně jako já, znudění hromadou hollywoodských „hororů“, ale rychle přijdete na to, že to není vůbec snadné. Tam, kde jste bubáka čekali, není nic. A dlóóuhé vteřiny vás mrazí z toho nevědomí.

Herecké výkony jsou na vysoké úrovni a vyzdvihnout musím oba dětské herce. Isabelle Nélisse (Lilly) je naprosto dokonale znepokojivá a nevyzpytatelná a Megan Charpentier (Victoria) ji zdatně sekunduje. Malé holčičky (a děti obecně) jsou ultimátní zbraní hororových tvůrců a Mama to jen znovu potvrzuje. Dobře napsaná a ztvárněná je také postava Annabel (Jessica Chastain), která se zprvu potácí v pochybách, zda-li dokáže/chce být matkou dvou vlčích dětí.

Jak už to tak ale bývá, nic není perfektní. A i tady se něco pokazilo. První tři čtvrtiny filmu nasadily vysokou laťku, ovšem závěr ji nepřeskočil. Spíše ji podběhl. Tam, kde bylo plíživé napětí a zlo skryté očím dospělých hrdinů, je v závěru exhibice laciné CGI animace. Je to trochu škoda, ovšem mně osobně to zážitek z filmu nezbořilo (i když chápu, že to někoho zklamat může). Ale i přes tohle klopýtnutí jde stále o kvalitní horor.

Pokud tedy hledáte nadprůměrnou duchařinu, Mama vás příjemně poškrábe na zádech.

Hodnocení: 80%