Roger Zelazny patří k mým nejoblíbenějším autorům fantasy a sci-fi. Je autorem mnoha románů a povídek, za které získal více jak desítku literárních ocenění. Zatím jsem ani zdaleka nepřečetl vše (což je do jisté míry výhodou, protože na mě celá řada těch kouzelných knih ještě čeká), ale to mi nebrání nahlédnout pod povrch románu, kterým jsem byl nedávno obdarován. Řeč je (jak už je z titulku jasné) o Podvrženci.
Podvrženec v sobě snoubí fantasy se science fiction. Pojednává o říši, která je zmítána bojem mezi černým mágem Detem Morsonem a utlačovanými obyvateli vedenými starým mágem Morem. Když je dobyt hrad Rondoval, sídlo zlého pána, je Morsonova rodina pobita. Tedy až na malého Pola, Detova syna. Je rozhodnuto dítě nezabít, ale strach z jeho magických schopností lidem nedovolí, aby ho nechali žít ve své zemi. Starý Mor ho tedy odnese do jiné dimenze, do světa, kde technologie zvítězila nad magií. Zde ho vymění za jiné novorozeně, které odnese zpět s sebou. Jak čas plyne, začne Pol vykazovat známky svého magického nadání, což se setkává s nepochopením jeho technicky založeného (adoptivního) otce. Ta samá situace se odehrává i v zemi magie. Unesené nemluvně vyrostlo v silného muže, kováře Marka Maraksona. Ten konfrontuje místní vesničany s různými technickými vynálezy. V dobré víře jim představí parní stroj, který jim má usnadnit dřinu na polích. Ovšem místní vesničané mají na technologie poněkud jiný názor než Mark. Vidí v nich zlo, které je třeba potřít. A tak je Mark vyhnán na Zlokovnou horu, kde nachází trosky technicky vyspělého města. Zde začne prohlubovat své znalosti a, v touze po pomstě, zbrojit proti vesničanům. Starý Mor je nucen vydat se pro Pola Morsona. Ten jediný je schopen Marka zastavit.
Příběh je založen na střetu magie s technologií, což je pro čtenáře téma dostatečně zajímavé samo o sobě. Nicméně ne všechny motivy jsou zde dotaženy do konce a v některých chvílích logika chování postav poněkud pokulhává. Takovýchto momentů ovšem není mnoho a autorovi se to dá lehce odpustit. Kromě obligátního boje dobra se zlem, lze v knize zachytit stopy sociální kritiky. Xenofobní vesničané budiž toho důkazem. Je ale příjemné, že se autor nesnaží příliš moralizovat a veškeré závěry nechává na čtenáři samotném. Jediné, co musím Podvrženci opravdu vyčíst, je tak nějak nemastný, neslaný konec. Jako by Roger Zelazny ztratil inspiraci a vydal se tou nejsnazší cestou, která nepřekvapí. Neurazí, ale ani nenadchne.
Autor: Roger Zelazny
Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2001
Ilustrace na obálce: Tomáš Kučerovský
Počet stran: 266
