Diablo III optikou nespokojeného hráče

Na třetí pokračování akčního klikfestu s názvem Diablo jsem se těšil jako Miloš Zapletal na promenádu v plavkách. Uplynulo dvanáct dlouhých let od druhého dílu, zdárně jsem se protloukl pubertou, složil několik zkoušek z dospělosti a strýček Blizzard konečně vypustil mezi své věrné toliko očekávaný počin s trojkou na konci. Inu, upgradoval jsem své výpočetní středisko (jednojádrové procesory prý už nejsou v módě), hru nainstaloval a vydal se s barbarem prozkoumat svět, na který jsem čekal tucet let.

Diablo 3 | hra | názor

Pokračování textu Diablo III optikou nespokojeného hráče

SWTOR: Launch party

Představovat zde nejnovější počin polobohů z BioWare zde nemá příliš velké opodstatnění. Vždyť kdo by se dokázal vyhnout nekonečné marketingové masáži, která provází blížící se vydání Star Wars: The Old Republic? Nikdo a nikde tomu nemohl uniknout. Již před vydáním se toto mmorpg těší obrovské přízni herního publika, které ho s neskrývaným nadšením označuje jako WoW killer (což ukáže až čas) a hltá každou novinku, obrázek či nové video, které BioWare vypustí.  A právě tito nadšení příznivci uspořádali párty u příležitosti brzkého spuštění hry (20.12.2012).

SWTOR Launch Party

Pokračování textu SWTOR: Launch party

Herní vývojář, ten tvrdej chleba má…

Pohleďte na první hru pro Android, za kterou jsem byl ochoten utratit peníze! Ano, je to tak. Nikdy bych nevěřil, že budu ochotný zaplatit za nějakou hříčku pro mobilní telefon. Vždy jsem si vystačil s lite verzemi plnými reklam. Ovšem vývojáři Game Dev Story na to šli od lesa. Nechali mě namlsat návykové hratelnosti a pak řekli: „GAME OVER!“. Chceš hrát dál? Odemknout všechny možnosti, které ti hra nabízí? Zaplať! A já zaplatil.

  

Pokračování textu Herní vývojář, ten tvrdej chleba má…

Hráčova krize

Tahle mrcha jednou navštíví každého hráče. Přichází pozvolna, nenápadně. Ale nakonec přijde a zasáhne i hrdinu, který nesčetněkrát zachránil svět před pekelnými hordami démonických bratrů Diabla, Mephista a Baala.

Jak už to tak bývá, všichni jednou vyrosteme, opustíme rodná hnízda a začneme pracovat. A najednou zjistíme, že naší největší starostí není to, co si zahrajeme po příchodu domů. Je třeba platit účty, starat se o přítelkyně, opravovat porouchaná auta (bez kterých se do práce sotva dostaneme), učit se (pokud jsme snahu o další vzdělávání již dávno nevzdali) a v těch vzácných chvílích volna na hraní zkrátka není příliš pomyšlení.

U mě to začalo opravdu nenápadně. Začal jsem si hry velice dobře vybírat, protože i mezi těmi nejlepšími hrami jsou rozdíly a mým zájmem není hrát Xtý klon Call of Duty nebo Yté pokračování série Need for Speed. Přes velmi jemné síto mých přehnaně vysokých nároků prošlo jen pár titulů ročně. A dnes? V šuplíku mi leží rozehraný první Dragon Age, protože na něj není čas. Svůdná čarodějnice Bayonetta musela z domu po pár týdnech, protože se na ni jen prášilo a zjistil jsem, že ve chvilkách volna raději sáhnu po hře bez trapně rozmístěných check pointů. A Batman: Arkham Asylum čeká na vložení do mechaniky už hezkých pár týdnu, zabalený v celofánu.

Občas se objeví hra, která mě i přes veškerou nepřízeň okolností dokáže přikovat k Xboxu, ale to bývá velice zřídka. Naposled to byl Assassin’s Creed II a před ním Fallout 3. A tak jsem zjistil, že si raději zahraju dvě pořádné hry do roka, než čtyři pitomosti měsíčně. Čas je zkrátka vzácná komodita a je nutné s ním podle toho nakládat.

Hlupáci v řadách PC hráčů

Někteří lidé, zarytí PC hráči, se nám domnívají, že cokoliv, co není PC, je k ničemu. A za tu krátkou dobu, po kterou vlastním Xbox 360, jsem se setkal s celou řadou neuvěřitelně stupidních otázek a dementních argumentů. Uvedu modelovou situaci, která odpovídá reálným myšlenkovým pochodům zaslepeného majitele osobního počítače (vychází z osobní zkušenosti).

Pokračování textu Hlupáci v řadách PC hráčů

Je Mass Effect 2 stále hra?

Když se mi dostal druhý díl sci-fi opusu Mass Effect do rukou, přistupoval jsem k němu s velkým očekáváním. První díl se mi vyhnul, ale ohlasy měl výborné a hodnocení dvojky také lámala rekordy. Jenže po pár hodinách hraní mi bylo jasné, že označovat Mass Effect 2 za videohru, je více něž sporné. Proč? Vysvětlení je jednoduché. Hraním zde strávíte jen zlomek doby, po kterou máte Mass Effect 2 puštěný.

Drtivou většinu času strávíte s rozmanitými rozhovory a filmovými animacemi. To vše je zpracováno ve hrách nevídaným způsobem. Postavy jsou napsány naprosto brilantně, herci v dabingu ze sebe ždímají maximum a člověk má pocit, že sleduje interaktivní CGI film. A přesně tím Mass Effect 2 je. Jedinou opravdovou herní náplní je střelba a krytí na způsob Gears of War a nějaké to nakupování nové výbavy. A musím přiznat, že bych tuhle část s radostí vynechal.

BioWare předvedli, že jsou mistři ve vyprávění příběhů. Dokáží si udržet pozornost a stavět „hráče“ před rozhodnutí, nad kterými musí přemýšlet. Jen ta herní náplň jim tu trochu dělá potíže. Kdyby byl Mass Effect 2 pouze interaktivním vyprávěním bez akčního balastu kolem, byl bych asi raději. Ale i přes tuhle drobnou vadu na kráse jsem si „hru“ užil. Věděl jsem, že po té nemilosrdné řeži bude zase prostor pro dialogy a úžasné filmové animace.